ARTIKULE HODONSKÉHO CECHU KOVÁŘŮ, KOLÁŘŮ A ZÁMEČNÍKŮ
V létě 1675 zástupci hodonských mistrů řemesla kovářského, kolářského a zámečnického zajeli do Kyjova, aby si tu od kyjovského cechu kovářů, kolářů a zámečníků vyžádali opis jejich cechovního pořádku neboli artikulí, neboť si chtěli podle nich takový cech založit i v Hodoníně. Současně se na kyjovský magistrát obrátil v této věci s přímluvným dopisem sám držel hodonského panství Fridrich hrabě Oppersdorfu. Hodonští mistři odjížděli na den sv. Víta dne 15. června 1675 z Kyjova s dobrou pořízenou: jak kyjovský magistrát, tak ani kyjovská vrchnost neměla proti této žádosti námitek a tak mistři si domů do Hodonína odváželi věrný opis kyjovských artikulí, které nebyly vlastně původní kyjovské, protože kyjovští mistři je již v roku 1630 získali zase od Hradišťanů. Artikule jsou na doslovné uveřejnění příliš rozsáhlé, ale pro jejich zajímavost uvádíme tu aspoň jejich zkrácený obsah:
1. Kdo by katolického náboženství nebyl, do cechu přijat býti nemá. 2. Kdo chce mistrem řemesla kovářského býti, má nejprve vůz a koně mistrovsky okovati, a to takové, které mu náhodou před verštat přijdou. Koni má obě nohy ohledati, pak v nepřítomnosti toho koně má pro něj čtyři podkovy udělati. Když koně znovu přivedou má jiný mistr staré podkovy strhnouti a zkoušený má bez dalšího přiměřování nové podkovy přibíti. Kromě toho má udělat kratci (vinohradní motyku). 3. A když ty kusy před staršími mistry vykonal, má mistrům kolací (svačinu) udělati. Kdyby se mu zkouška nezdařila, může ji po druhé nebo i po třetí opakovati. Potom má cechu a městské radě předložili listinu svého poctivého zrození, dobrého chování a řádnému řemeslu vyučení. Teprve pak podle rozhodnutí mistrů může býti do cechu přijat. 4. Nový mistr nesmí do uplynutí jednoho roku žádného učedníka míti. 5. Mistrovským synům se mistrovská zkouška promíjí, ale svačinu mají mistrům udělati a vstupní poplatky do cechu zaplatiti. 6. Míli od města nesmí žádný řemeslo dělati, z čehož jsou vyňaty jen panské verštaty při zámcích. 7. V trhových den nikdo, kromě obyvatel města, srpů do města nositi a jimi handlovati nesmí. 8. Žádný přespolní mistr ve výročních trzích své zboží jindy vykládati a je prodávati nesmí, leč jenom a toliko v den výkladní, a to pod ztrátou toho zboží. 9. Kdyby který přespolní kovář čeládku z verštatu do hospody anebo do jiné obce odluzoval, bude pokutován a do panského vězení jat. 10. Kdo chce býti do cechu přijat, má položit 9 peněz (zlatých rynských), a to 2 do cechovní pokladnice, 2 tomu, kdož cech obchází, a 5 bratřím (spolumistrům) na víno. Potom má dáti 8 grošů (24 kr.) a 2 libry (1 kg) vosku. K tomu má čas 3 měsíce. Jestli to do té doby neučiní, nebude přijat. 11. Když se bratří do cechu scházejí a za stolem sedí, ten který do světnice přijde, má, prve než se posadí, složit to, co cechu dlužen. Jestliže se dříve posadí, zaplatí věrdunk (0,5 kg) vosku. 12. Jestliže by se dva vadili a mistři jim kázali mlčeti jednou a po druhé, a to kdyby se nestalo, pokuta na to je věrdunk vosku. 13. Jestliže by se mistři spolu na víně nebo na pivě svadili a mistři jim kázali mlčeti a oni přesto nemlčeli, mají jíti do panské kázně (vězení). 14. Také kdyby se dva hádali a jeden před bratřími z hněvu na stůl úmyslně udeřil, má být bez milosti pokutován librou (0,5 kg) vosku. 15. Jestliže by se dva svadili a jeden druhého v bitce okrvavil, ten přijde před městský soud. 16. Žádný mistr nemá druhého mistra z hospody vystrkovati a nad něho se nadnášeti, jinak složí pokuty dvě libry (1 kg) vosku. 17. Když se cechmistři (starší a mladší cechmistr) volí, ostatní mají jim šenk dáti (je pohostit). Kdo by přítomen nebyl, že by snad přes pole byl, tehdy povinen bude moci toho šenku platiti nejinač, než jako by sám přítomen byl. 18. Když který kovářský mistr roh na kopytě vybere, tu žádný jiný nesmí toho koně podkovati. A kdyby to učinil, dá pokuty libru vosku. 19. Má-li kdo hřebíkem zabodného koně a chce ho u kováře k uzdravení ponechati, má koni obrok dávati a mistr má koně co nejdříve uzdraviti. 20. Jestliže by se který mistr s tovaryšem dříve domluvil než-li druhý, tovaryš má u prvního alespoň týden dělati. 21. Jestliže tovaryš nebo učeň pracující za mzdu dá výpověď a chce jít k druhému mistru, má tento druhý mistr prvního mistra hned první nebo druhý den o pracovníka požádati a zeptati se ho, zdali s jeho vůlí od něho odešel. Pakliže to neučiní, zaplatí pokuty věrdunk vosku. 22. Když by kdo, nepatřící do okrsku práva města, mistru za dílo dlužen zůstal a potom dal sobě u jiného dělati, nemá mu nikdo dělati, pokud by svého dluhu nezaplatil. 23. Když by tovaryš od mistra odejíti chtěl, má to mistru dvě neděle předem oznámiti. 24. Když mistři v suché dny (tj. 4 krát v roce) scházejí, mají přísežní (starší nebo mladší cechmistr) pohaléřní svíčku rozsvítiti. Kdo by se opozdil a přišel až už svíčka dohořela, ten pokuty má dáti věrdunk vosku. 25. Jestliže se železo neb uhlí na trh přiveze a některý kovář je koupí a jestliže by pak přišli na trh jiní mistři, kteří také toto zboží potřebují, má jim je též přenechat za ty peníze, jak je sám koupil, aby druzí nezaháleli. Kdyby chtěl dráže prodat, má býti pokutován librou vosku. 26. Žádný mistr nemá s druhým do spolku vjíti; ani dva mistři nemají v jednom verštatě dělati. 27. Kdyby tovaryš mistrem byl a neměl listiny u sebe, má se zaručiti, že je přinese. A kdyby nemohl tak hned učiniti pro zlé časy, neb že by na stravu neměl, či že by se mu co přihodilo, má se mu na to čas jeden rok dáti. 28. Kdyby některý z mistrů byl nemocen a neměl již z čeho žiti, mají se mu z cechovní pokladnice půjčiti 4 groše (12 kr.). Kdyby se neuzdravil, mají se mu půjčiti ještě 4 groše a kdyby s ním ani potom nebylo lépe, pak mu mají být půjčeny další 4 groše. 29. Na procesí v den památky Božího těla každý mistr má se svící a s příslušenstvím přítomen být. 30. Jestliže by cechovní mistr nebo mistrovská vdova zemřela, má každý mistr u vigilií před domem býti, kdež mrtvé tělo leží. A nebude-li tu nebo zmešká, mrtvé tělo když již před druhým domem nesou, propadne pokuty věrdunk vosku. Kdo by chtěl v tu dobu dělati, aby vydělal víc než je věrdunk vosku, zaplatí libru vosku. Komu starší rozkáží, ten má pomoci mrtvého nésti. 31. Nezůstane-li který mistr v chrámu Páně při ofěře a šel-li by před ní odtud, propadl jest jak věrdunk vosku, tak i peníz, který měl ofěrovati. 32. Když se v suchých dnech s křížem chodí, každý cechovní mistr má při ofěře zůstati a nemá bez dovolení starších mistrů odcházeti pod pokutou věrdunk vosku. 33. Kdyby kdokoliv z cechovních mistrů v suchých dnech, které se každoročně čtyřikrát za umrlé obyvatele drží, ve farním kostele nebyl a na ofěru nešel, jsou cechmistři povinni takového rektoru Božího těla oznámiti. A kdo by jich poslechnouti nechtěl, toho má purkmistr náležitě ztrestati a pokutovati. A kdyby cechmistři opomenuli to panu rektoru oznámiti, mají pokaždé panu purkmistrovi 10 zl. pokuty složiti. 34. Co se pak kolářů a zámečníků týče, mají též prve své řemeslo řádně ukázati a v cechu svým povinnostem dostáli. 35. Všichni mistři i tovaryši jsou povinni tyto artikule řádně dodržovati, proti nim nemluviti, věrně a správně je plniti. A kdo by je nedodržoval anebo dodržovati nechtěl, ten nemá býti do cechu přijat, ani v něm držen a také ani od nikoho podporován.
Novák, V.: Zrnka a zrníčka z dob dávných i nedávných. Kulturní kalendář města Květen 1972, s. 13 - 16.
|